Radioterapie nádorů s plicní lokalizací u idiopatické plicní fibrózy. Společné stanovisko České pneumologické a ftizeologické společnosti ČLS JEP a Společnosti radiační onkologie, biologie a fyziky ČLS JEP

Vítězslav Kolek, Martina Vašáková, Martina Šterclová, Karel Cwiertka, David Vrána, Aleš Kudláček, Jana Skřičková, Miloš Pešek, Jiří Petera

Abstrakt


Východiska: Práce hodnotí současné názory na radioterapii u nemocných s idiopatickou plicní fibózou (IPF). Radioterapie plicních nádorů je obecně spojena s rizikem postradiační pneumonitidy (PP), u IPF navíc s rizikem zhoršení primárního onemocnění formou akutní exacerbace (AE-IPF). Obě komplikace mohou bezprostředně ohrozit život nemocných.

Materiál a metody: Po vyhodnocení dostupné literatury o jednotlivých modalitách radioterapie lze konstatovat, že konvenční radioterapie zvláště u objemnějších tumorů  není doporučována. Je zatížena rizikem rozvoje AE-IPF až v  30 %. Tato komplikace vedla k úmrtí až u 83 % nemocných do 3 měsíců od zahájení léčby karcinomu plic. Fatální PP se vyskytovala nejčastěji v intervalu 2 měsíce od radioterapie.  U IPF s časnými stádií nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC)  je možno  zvážit stereotaktické ozáření (SBRT – stereotactic body radiation therapy). Malobuněčný karcinom by měl být léčen chemoterapií. Jsou popsány případy vzniku závažné exacerbace subklinické IPF po SBRT i při minimálních známkách předchozího intersticiálního postižení. PP stupně 2 byla popsána až v 50 % případů, pokud byly před radioterapií prokázány jakékoliv intersticiální změny na CT plic. V rámci paliativní radioterapie lze výjimečně uvažovat o zevním ozáření při postižení hlavních bronchů. Podobná situace je s brachyradioterapií, kterou lze aplikovat v indikovaných případech bronchiální stenózy.

Výsledky: Jakákoliv přítomnost intersticiálních změn je rizikem fatální PP a AE-IPF. Tento závěr podporuje i fakt, že v tuto chvíli neexistují jednoznačné limity dávek pro ozařování plicních karcinomů u IPF a to ať již v případě využití radioterapie s konvenční frakcionací či SBRT. Spolehlivé prediktivní faktory plicního postižení také neexistují. V některých studiích byla PP častější u vysokého CRP a LDH, u PS 2 a u rozsahu intersticiálních změn nad 10 %. Léčba záleží na závažnosti postižení, U závažnějších forem se podávají kortikosteroidy, antibiotika  a oxygenoterapie.  Často je potřebná ventilační podpora.

Závěr: K radioterapii u nemocných s IPF a výskytem karcinomu plic nebo jiných hrudních nádorů je nutno přistupovat  vždy individuálně podle lokálního nálezu, plicních funkcí, celkového stavu nemocného a předpokládané prognózy základního onemocnění. Vlastní rozhodnutí by mělo vzít v úvahu možný přínos i rizika a mělo by probíhat na multidisciplinárním týmu za přítomnosti plicního lékaře, klinického a radiačního onkologa. Vždy je vhodné řádně léčbu prodiskutovat s pacientem a informování doložit formou informovaného souhlasu nemocného.


Klíčová slova


idiopatická plicní fibróza – radioterapie hrudníku – indikace - postradiační pneumonitida –akutní exacerbace idiopatické plicní fibrózy – léčba

Full Text:

PDF

Na tento článek odkazuje

  • Aktuálně neexistují žádné citace.