Kontroverze protonové terapie u nádorů centrálního nervového systému

Jiří Petera

Abstrakt


Protonová terapie (PBT) se vyznačuje některými fyzikálními charakteristikami, které ji teoreticky zvýhodňují oproti standardní fotonové léčbě. Na druhé straně jí provázejí nejistoty v lokalizaci dávkového maxima (Braggův peak) v reálných klinických situacích a o radiobiologické účinnosti v oblasti konce protonového svazku. Dosavadní výsledky PBT bohužel zatím neodpovídají vkládaným nadějím. V článku jsou prezentovány výsledky protonové léčby v porovnání s výsledky standardní fotonové terapie u low a high grade gliomů, pituitárních adenomů, vestibulárních schwannomů, chordomů a chondrosarkomů a pediatrických nádorů centrálního nervového systému. V žádné z těchto indikací neprokázala PBT vyšší kontrolu nádoru ani menší toxicitu než moderní fotonová léčba. Alarmující je vyšší riziko postradiačních nekróz mozkové tkáně. Nejvíce se PBT zvažuje u pediatrických tumorů, protože radiobiologické modely predikují nižší poškození neurokognitivních funkcí a redukci rizika sekundárních malignit. Tato hypotéza však má své odpůrce a dostatečná klinická data nejsou dostupná.

PBT představuje převratnou technologii v moderní léčbě zářením, doposud však klinická data nepotvrdila její superioritu oproti moderním technikám fotonové léčby. Indikace PBT by měly být individuálně zvažovány u pacientů, kde standardní techniky moderní fotonové terapie neumožňují dodržení dávkových limitů na zdravé tkáně.


Klíčová slova


protonová léčba;nádory;centrální nervový systém

Full Text:

PDF

Na tento článek odkazuje

  • Aktuálně neexistují žádné citace.